Nahořany vesnice při okresní silnici z Nového Města do Jaroměře.Zastaví-li se chodec  za  nahořanským  hřbitovem,  vidí  naši  vesniciopravdu  jako  na  dlani.  Od  věže Černčického  kostela,  Jáselný les,celé Nové Město s kopci za ním, Sendraž,  celé  pohoří  Orlických hor, Přibyslav, Václavice s památným Dobenínem. Už při projití nahořanské brány je vidět kopec Dobrošov nad Náchodem s Jiráskovou chatou, dále zahlédneme už v Polsku Bor s Hejšovinou, dále kopce za Svatoňovicemi,  Jestřábí  hory,   Krkonošské   hory   vpředu  s  Černou  horou a v pozadí s krásnou Sněžkou. Ohlédneme-li se dále, za Českou Skalicí vidíme  lesy  za  Žernovem,  Hořičky,  lesy  nad  ratibořickým  údolím. Dále Zvičína za Dvorem Králové.  Pak  už  věž  Josefovského  kostela a mírná pahorkatina s lesem Horka a jsme zase tam,  u  věže  kostela v Černčicích.  Opravdu  má  naše  vesnice  polohu  rovinatou,  která se mírně sklání k řece Metuji.  Zemský ráj to na pohled. Tímto začínáme procházku po našich obcích a ve velké zkratce celou historií vesnic. Je dnes mnoho občanů, kteří se přistěhovali v pozdější době,  kroniky  jim  nebyly  přístupny  nebo jejich  zájem o minulost je malý a  touto cestou dáváme možnost  znát  alespoň  z  části  život  vsí před dávnými léty až po současnost. Aby si občané uvědomili,  že jsme,  žijeme a umíráme jako Ti všichnipřed námi.  Znát  historii  znamená  lépe milovat  svou  ves a s láskou pohlížet do let budoucích.